| Miroslav Melena: Ve službách divadla |  |
| Milan Šimáček |
Ročník 35 - číslo 24 |
Charakterizovat docenta
Miroslava Melenu /nar. 1937/ nelze jinak: snad nejpilnější divadelní
architekt naší země. Brzy po absolutoriu u legendy tohoto oboru Františka
Trostera
na divadelní fakultě AMU vykročil svým originálním rukopisem rovnou k metám
nejvyšším. Za všechny: vymyslel a postavil pražské divadlo Archa /dříve
E. F. Buriana/ a Městské divadlo v Brně /dříve bratří Mrštíků/, která
jsou svými scénickými možnostmi nejlépe vybavenými stánky Thálie u nás.
Připomeňte, které další divadelní prostory se realizovaly podle vašich
projektů?
Společenský sál v Kongresovém centru Praha /Paláci kultury/, kde má v současné
době scénu Hudební divadlo Karlín. Topferova Fidlovačka v pražských Nuslích.
Horácké divadlo v Jihlavě, brněnská Reduta, divadlo v Sokolově. V zahraničí
loutková divadla v Lublani, Zadaru a Zagrebu. Pro poslední dvě jmenovaná
pracuji i jako režisér, záhřebské budu svojí premiérou otevírat v příštím
roce. V současné době právě pro otevření připravuji adaptaci Odyssea. Záhřebské
divadlo bude vůbec nejmodernějším loutkovým divadlem v Evropě!
Vy jste ovšem kmenově spjat s pražským Studiem Ypsilon…
S principálem tenkrát čerstvě založené Ypsilonky - Janem Schmidem - jsme
se potkali
na vojně, já pak šel na tři roky do ostravského Divadla Petra Bezruče, ale
v roce 1967 jsme se setkali znovu na premiéře v pražském Činoherním klubu.
A tam jsme si plácli, dohodli se,
že začneme dělat spolu. Tím jsem přešel do Liberce, kde tehdy působili.
Kteří výtvarníci vás oslovovali již v mládí?
Jsem odkojený Paulem Cézannem. A modernou. Z našich malířů si nejvíc vážím
Josefa Lady.
A další inspirační podněty?
Jako rodák a patriot z Loun nedám dopustit na dominantu tohoto města -
skvostný kostel
sv. Mikuláše z hutě Benedikta Rieda s efektní přetínavou klenbou sbíhající
se do osmibokých pilířů. A z tamějšího gymplu učitel kreslení a
deskriptivy - Lojza Mirvald. Z divadelníků pak dlouhodobě Jan Werich.
I vy jste byl herecky činný!
Mojí hned první velkou prácí v Ypsilonce byla Picassova Touha chycená za
ocas. Ano, kromě výpravy jsem se tu rovněž uplatnil jako herec: v postavě
Tlustá Úzkost, zatímco Hubenou Úzkost hrál Luděk Sobota.
Máte své vlastní umělecké krédo?
Nerad mluvím o umění. Raději učím poctivé řemeslo, než takzvané umění.
Už filozof Heidegger říkal: Umění je záření pravdy! A kdo té pravdy není
hoden, jeho podnikání není úspěšné, dodávám já.
Které inscenace, na nichž jste se podílel, vám přišly nejzdařilejší?
V Ypsilonce určitě Michelangelo Buonarroti, Jarryho Ubu králem, uskutečňující
se v neckách, v plachtoví a žíněnkách, Dvanáct křesel Ilfa a Petrova,
Shakespearův Macbeth a Klímův Matěj Poctivý se středovou scénou jako
triangulačním vrcholovým bodem, seznam by mohl pokračovat třeba Dostojevského
Krokodýlem. Ze současných titulů pak Praha Stověžatá a nejnovější
Rusalka. V Městském divadle Brno Bernsteinův muzikál West Side Story.
A pozor - Začarovanej vůl, kterého už 15 let hrají v Zadaru! Rád vzpomínám
též na zdejší adaptaci Kytice, kterou jsem inscenoval v tamějším chrámu,
a s níž mi pomáhal geniální ypsilonkovský skladatel Mirek Kořínek.
Jaké pracovní radosti máte coby architekt v soukromí?
Jednoznačně svůj ateliér ve stodole! Tedy moje (i když stále ještě dodělávané)
letní sídlo
na Hrubé Skále v srdci překrásné a uklidňující přírody Českého ráje.
Poznal jste řadu zemí - jak vnímáte současnou českou společnost?
Bolševici tuhle zemi totálně vycucali a zdevastovali. Je třeba mít na paměti,
že ještě před 13 lety tady byl úplný srab. To, co se za tak krátkou dobu
proměnilo, je úžasný jev, který se čas od času v Čechách stane. Na
druhou stranu jsem nespokojen, jak tento národ žije duchovně a eticky. A přitom
na morálce a mravnosti stojí civilizace!
"Miroslav Melena, dlouholetý scénograf Ypsilonky, důvěrně zná
prostor, jejž sál ve Spálené ulici nabízí. Jeviště ze dvou stran
obklopené diváky, pár čtverečních metrů prostoru doslova na dosah první
řady: výprava je tedy důsledně antiiluzivní, jednoduchá, funkční. Její
prostotu vyvažuje výtvarník bohatstvím a smysluplnou barevností kostýmů,
takže je inscenace pestrým sledem ostře pointovaných scén."
/Jan J. Vaněk v recenzi hořké komedie O ďáblovi, který sliboval hory doly/