Bitva Rájec - Zvole (1468)
|
|
|
Rok 1468 i léta další byla pro Moravu a Slezsko značně tragická. Koncem března 1468 vypověděl uherský král Matyáš Korvín králi Jiřímu z Poděbrad válku. Vojevůdce uherských vojsk hejtman František z Háje (mezi vojskem i lidem zvaný „Strašný pan Franc“, Čech, dříve i Bratřík) vpadl na Moravu a 2. července oblehl českou posádku v klášteře Hradisku, umístěnou zde pod velením Vaňka Šatného. Po dvouměsíčním obléhání hrozilo posádce vyhladovění. Protože králi Jiřímu velmi záleželo na udržení této pozice, rozhodl se obležené vysvobodit a zásobit.
Asi se 180 vozy se spíží a s doprovodem 5000 mužů pod velením Zdeňka Kostky z Postupic táhla záchranná výprava od Litomyšle do povodí Moravské Sázavy k Zábřehu. V závěru září dospěla výprava do Zábřeha, kde se k ní se svým vojskem připojili bratři Tunklové, Jiří ze Zábřeha a Jan z Brníčka.
Ze Zábřeha k Olomouci mohl Zdeněk Kostka volit jednu ze dvou cest podél řeky Moravy. Obě byly nebezpečné. Kdyby volil cestu po levém břehu, musila by se u Leštiny výprava svízelně přebrodit rozvodněnou Moravou a probít se územím úsovského Karla z Vlašimi, přívržence krále Matyáše. Z této příčiny se Zdeněk Kostka rozhodl pro postup po pravém břehu řeky, i když zde číhalo trojí nebezpečí. Prvním byla tvrz rájecká, tehdy pod velením biskupského mana Jana Rájeckého z Mírova, druhou překážkou byla pevná tvrz ve Zvoli, pod velením též biskupského mana rytíře Zikmunda ze Zvole, a třetí závadou bylo dobře opevněné biskupské město Mohelnice pod ochranou blízkého, silně opevněného hradu Mírova. Všichni byli přívrženci krále Matyáše. České vojsko se vydalo cestou po pravém břehu Moravy. Zdeněk Kostka předpokládal, že mu přijede na pomoc královská posádka z Bouzova.
 zřícenina hradu Brníčko dobytého roku 1471 |
Pro zpevnění obrany vyslala mírovská posádka značný počet vojska na tvrze v Rájci a ve Zvoli. Rájecká posádka ponechala české vojsko bez napadení projít. Před Zvolí Zdeněk Kostka rozhodl vyhnout se vsi a výprava odbočila vpravo po staré cestě. Zde se střetla s překážkou. Hluboký úvoz cesty byl zatarasen zásekou. Postupovat nebylo možno, z obou stran cesty byly připraveny nepřátelské zálohy. Nebylo jiného řešení, než vrátit se před osadu Zvoli, tam vybudovat z vozové hradby tábor a vyčkat vhodného momentu. Když se stmívalo, přitrhla lehká uherská jízda, napadla tábor, avšak větších škod nezpůsobila.
Rod 1468 byl deštivý, zvláště na podzim. Ležení bylo rozloženo na bahnité rozbředlé půdě. Velení se rozhodlo přemístit tábor na místo sušší. Při tomto přemísťování vjely houfce Uhrů do ohrady, ale opět mnoho škod nevzniklo.
Avšak na to dostavila se katastrofa, úplná porážka českého vojska. Dne 30. září přitáhl od Olomouce František z Háje ke Zvoli a český tábor v noci přepadl. Hlavní bitva se odehrála 1. října. České vojsko mělo jedinou cestu k ústupu směrem na Zábřeh. Z rájecké tvrze vypadla na ustupující vojsko silná posádka a české vojsko se dostalo do obklíčení. Vznikla krutá bitva, v níž české vojsko podlehlo. Údaje o počtu českých ztrát se značně rozcházejí. Uvádí se až 600 usmrcených mečem a utopených v Sázavě. Vojsko se probilo za hradby Zábřeha. Zde skonal smrtelně zraněný Zdeněk Kostka, kterého snad zranil Jan z Vrbna.
Porážka českého vojska u Rájce – Zvole měla nedozírné následky pro Moravu a Slezsko. Nepřátelská vojska zničila hrady, tvrze a zpustošila osady, které úplně zanikly. Jejich lokalizace je předmětem současných archeologických výzkumů.
Mezi mnohými byl asi roku 1471 zničen i hrad Brníčko, který se roku 1513 uvádí jako zřícenina.
Tehdy byla marná snaha Ctibora Tovačovského z Cimburka dobýt Olomouc. S citelnými ztrátami byl odražen. Pouze knížeti Viktorinovi se podařilo v prosinci 1468 dobýt Uherské Hradiště, avšak posádka na brněnském Špilberku musela se pro vyhladovění vzdát. Tak se octla celá Morava a Slezsko, kromě Uherského Hradiště, Opavy a Lužice v rukou uherských.