Nostalgický muž s cejchem rebela

Na levou ruku si každé ráno připíná památeční hodinky z olympiády v Sydney. Ne jako vzpomínku na velký zážitek, ale jako symbol zmařené životní šance. Dvaadvacetiletý brankář Jindřich Skácel se měl stát před dvěma lety v Austrálii trumfem českého týmu. Ale nakonec k protinožcům ani nejel. Místo toho bojuje gólman obdařený nevšedním talentem již tři roky s klubem, který ho v dorosteneckém věku nasadil do elitní soutěže.
V sedmnácti letech jste začal v Sigmě Olomouc chytat ligu. Propracoval jste se do reprezentační jedenadvacítky. Vylétl jste a získal sebevědomí. Nebylo ho až moc?
"Když to vezmu zpětně, nikomu jsem nic špatného neudělal. Do ligy jsem se dostal šťastně. Tehdejší jednička Pižanowski se vyboural na motorce a trenér Bokša mi dal šanci. Jasně že se mi zvýšilo sebevědomí, stejně jako po vydařených zápasech v dorostu. Ale gólman bez sebevědomí nic nechytne. Problém je, že je Olomouc totalitní klub. Jak někdo začne vyčnívat, nemyslím vzrůstem, ale výkonnostně (Skácel měří 198 centimetrů - poznámka redakce), hned se musí vrátit do řady."
Dokonce jste prohlásil, že nepotřebujete takovou vlastnost, jako je pokora.
"To jsem nikdy neřekl!"
Ale ano, byl jsem u toho.
"Opravdu? Tak to je strašné. To je katastrofa. Tomu se hodně divím. Ale už je to dlouho. S každým přece jednou cloumá puberta."
Také ke starším spoluhráčům jste se choval velmi nevybíravě. Proč jste byl při zápasech tak sprostý?
"Uznávám, občas mi ulétlo peprnější slovo. Ale brankář nerozlišuje, jestli před ním hraje mladý nebo starší hráč. Musí dirigovat obranu. A já chytal za samými osobnostmi - Oldou Machalou, Martinem Kotůlkem, Michalem Kovářem."
Často jste platil pokuty. Máte spočítáno, kolik to dělá dohromady?
"Takový starší mercedes by za těch čtyři sta tisíc korun byl. Pokuty jsou vůbec moje nešťastná kapitola."
Fotbalista většinou nepřizná, že byl potrestán právem. Vzpomenete si na postih, který jste si zasloužil?
"Když jsem chytal v Drnovicích, měl jsem v Hradci konflikt s Rudolfem Skácelem (nyní záložník Slavie - poznámka redakce). Bylo to zajímavé. Dvoumetrový Skácel proti Skácelovi, který měří sto padesát centimetrů. Disciplinárka mi napařila padesát tisíc."
Váš zásadní spor s olomouckým vedením začal v srpnu roku 1999 před odvetným utkáním v Poháru UEFA s Šerifem Tiraspol. Ředitel klubu Jiří Kubíček vás nařknul, že fingujete zranění. Prý vám vadila kritika spoluhráčů za zhoršené výkony.
"První zápas v Moldavsku skončil 1:1. Blbé, hrbolaté hřiště. Dostal jsem gól z dálky. Před domácí odvetou jsme jeli na stadion a najednou mě začala bolet záda. Mysleli, že simuluju, že je chci nechat ve štychu. To byl nesmysl. Olomouc vůbec neměla zájem mě léčit. Až po půl roce mi zařídil můj agent pan Nehoda kompletní vyšetření v Praze. Ukázalo se, že mám vyhřezlou plotýnku."
Potom jste odmítl za Olomouc chytat. Dokonce jste řekl, že je to nejhorší klub na světě. Jste tvrdohlavý?
"Kubíček z toho udělal aféru. Prý mě viděli tři dny po Tiraspolu tancovat na diskotéce, a proto získali z Plzně gólmana Havla. Tak jsem se naštval a řekl o Sigmě tuhle věc. Jsou to hodně silná slova. Tehdy jsem byl tvrdohlavý, to už jsem teď mnohem méně."
Jste ve válce s klubem, v kterém jste dostal příležitost chytat ligu. Necítíte aspoň nějakou vděčnost?
"Šanci mi nedala Olomouc, ale trenér Bokša."
Nebyla aspoň nějaká chvíle, kdy šlo vše vrátit?
"Na jaře. Odchytal jsem za béčko pět zápasů, ani jednou jsme neprohráli. Vše proběhlo bez konfliktů. Čekal jsem, že bych se mohl posunout za Vaniaka na místo dvojky. Martina respektuju, je to reprezentační brankář. Ale v létě přišel šok. Najednou udělali Bulhara (Todora Kjučukova - poznámka redakce) a mě vyřadili z kádru áčka i béčka. Nesmím s nimi ani trénovat."
Od aféry Tiraspol jste chytal pouze půl roku v Drnovicích a za rezervní tým během ročního hostování ve Slavii. Proč jste se v Praze neprosadil?
"Byli tam dva vynikající gólmani, Černý s Václavíkem. Já předtím nehrál rok a čtvrt fotbal. Na první tým jsem prostě neměl. Chytal jsem za béčko třetí ligu, a tak bych ten rok vůbec nezatracoval. Výhodou byla perfektní zdravotní péče. Jezdím tam dodnes."
Olomoucké vedení vám také domluvilo přestup do tehdy ještě druholigového Mönchengladbachu. Vy jste však odmítl. Z jakého důvodu?
"Olomouc mě chtěla za každou cenu zpeněžit. V Gladbachu jsem byl na týdenní zkoušce, potom se ozvali, že mají zájem. Ale já měl zdravotní potíže, navíc ani finance nebyly nijak valné. Každý si myslí, marky, to je paráda. Tak to vždycky není. Odmítl jsem a dnes vím, že jsem udělal dobře."
Letos v létě se zdálo, že odejdete do Zlína nebo Opavy. Zase to nedopadlo, přestože vás Sigma nabízela na půlroční hostování zadarmo. Vy jste však o případný půlrok odmítl prodloužit kontrakt.
"Chtějí, abych neztrácel na ceně. Ale já musím pryč. Smlouva mi končí v létě, každý musí pochopit, že po těch problémech nebudu prodlužovat. V první řadě koukám na svoje zájmy. Žádný fotbalista nehledí nejdřív na klub. V Olomouci jsou hráči na posledním místě, což se jasně ukázalo, když sprostě vyhodili Hapala s Látalem. Třeba v Drnovicích mají úplně jiný přístup."
Narážíte na chování ředitele Jiřího Kubíčka?
"Nechci říkat, že jde jen o něj. Poslední dopisy o vyřazení z kádru a o pokutě, kterou jsem dostal za výroky v novinách, podepisoval Gajda (místopředseda představenstva Sigmy Olomouc - poznámka redakce)."
Nemůžete trénovat s olomouckým prvním týmem ani s rezervou. Jak vlastně vypadá váš denní režim?
"Přidělili mi osobního trenéra Páníka (kouč A mužstva - poznámka redakce). Dopoledne běhám, odpoledne chodím do posilovny. Žádné brankářské tréninky. Připadám si jako dobře připravený desetibojař. Sám chodím na rehabilitaci a plavat. Občas si dohodnu speciální brankářskou přípravu."
Jaký máte základní plat?
"Po zdanění beru kolem dvaceti tisíc. Jenže dvakrát denně jezdím z Prostějova do Olomouce, protože mi dávají schválně takový rozvrh, abych měl mezi fázemi třeba šest hodin volno. Takže za benzín dám pět tisíc. K tomu platím rehabilitaci, bazén. Zůstane mi tak osm tisíc, což bere středně dobrý dělník."
Žijete v Prostějově stále s rodiči? Nenutili vás občas, abyste byl pokornější?
"Mám byt ve středu města, ale víc času trávím u nich. Když jsem byl mladší, tak mi táta radil, co mám dělat. Dnes stojí stoprocentně za mnou. Nevedou žádné řeči ve stylu kde jsem mohl být. Vědí, že to není moje vina."
Váš otec vás dokonce chtěl vyplatit ze smlouvy.
"Nabízel Kubíčkovi čtyři miliony, ale ten na to nepřistoupil."
Jak tedy bude vypadat váš další osud?
"Budu čekat, až mi skončí smlouva. Nabízel jsem pět set tisíc, abych se vykoupil, jenže Kubíček si pořád představuje, že za mě dostane víc než tři miliony. Byl jsem v Řecku na zkoušce v PAOK Soluň, vypadalo to dobře, ale kluby se zase nedohodly."
Máte nálepku rebela. Uvědomujete si, že už vám zůstane?
"Dostal jsem ji v Olomouci, jinde jsem byl v pohodě, v Drnovicích i ve Slavii. Příští léto snad získám angažmá. Do ciziny bych přestoupil zadarmo, český klub by za mě musel zaplatit výchovné. Šel bych klidně do druhé ligy do Drnovic."
Byl jste považován za talent desetiletí. Neztrácíte ambice?
"Určitě. Ale během testů v Německu a Řecku jsem poznal, jaká je konkurence."
Přemýšlíte někdy, o co všechno jste přišel? Nelitujete?
"Nostalgie mě přepadne tak jednou za čtrnáct dnů. Vezmu si fotku z reprezentační jedenadvacítky a vidím, že všichni ostatní kluci hrají minimálně ligu. Nejde to ale vrátit zpátky. Napovídal jsem toho o Olomouci hodně, ale jsem si jistý, že hlavním viníkem mé situace je zranění."
Případ Skácel - smradlavá krabice
Mnoho ohnivých výroků i tvrdých obvinění přinesla kauza Skácel. Případ mladého gólmana s kouzelnickým nadáním se táhne již tři roky. A zřejmě teprve po čtyřech, tedy příští léto, skončí. Až v červnu 2003 totiž brankáři vyprší smlouva vázající ho k Sigmě Olomouc.
"Už o tom nechci mluvit," odmítá nový začátek diskuse Jiří Kubíček, ředitel olomouckého klubu. "Je to jako smradlavá krabice se starými věcmi. Tu taky nikdo neotevírá. Rovnou ji vyhodí."
Skácel je mnohem sdílnější. Mluví zapáleně, zarazí se pouze při otázce na pasáž své profesionální smlouvy, v níž má zakotven nárok na bonus ve výši 400 tisíc korun. Vyplacení částky je datováno na polovinu prosince tohoto roku. "Promiňte, o tom nic neřeknu. Už jsem to udělal jednou a dostal jsem vysokou pokutu," říká.
V každém případě by měl Skácel dostat 200 tisíc korun. Druhou polovinu obnosu má slíbenou za účast v zápasech. K jejímu získání by mu stačila pouhá jedna minuta odchytaná během podzimu. Bez ohledu na to, zda by nastoupil za prvoligové áčko či o soutěž níž hrající béčko. Brankář však byl z obou týmů vyřazen, a tak ztrácí naději na zisk velmi zajímavých peněz.


dnů   HATTRICK -  do nového čísla zbývá

jste návštěvník :




Tiskárna ČTK Repro







 počítadlo  info ve vašem mailu ?

REGISTRUJTE SE


 starší čísla
IX.07 - homepage
VIII.07 - homepage
starší čísla